Hádejte co? Neutopila jsem se a tudíž nepíši ze záhrobí, nýbrž ze svého pokoje. Jakkoli je toto pro mě nezvyklá hodina, odhodlala jsem se vstát dřív a dát o sobě vědět.
Voda byla skvělá, ale pokud chcete opravdu kvalitní radu; na Ohři letos vážně ne. Z českých řek jako by Široký vypil všechnu vodu. Celou cestu totiž budete a) dřít dno o kameny b) přenášet každý jez c) tahat loď po souši d) rezignovat na vyhýbání se všem kamenům (pouze začnete vybírat cestu nejmenšího zla) e) pomalejší než chodci okolo se svou průměrnou rychlostí na vodě 3, 5 km/h. Mám skvělou třídu. Večery k nezaplacení. Samotnou mě příjemně překvapilo, kolik jsme toho spolu všichni stihli probrat u ohně i mimo něj, na suchu i v náladě. Díky za ně! Co je velká chyba-nemám ani jednu fotku. Když tentokrát se člověk opravdu bál, že se každou chvíli "udělá". A ten můj želbohu není obojživelník.
Celý školní rok jsem byla hodná holka (achjo, je vážně citelně poznat, že je brzké ráno) a teď se konečně těším ze svých náušnic-andělských křídel z Topshopu. Mým dárkem sobě byla objednaná kosmetika e.l.f., jejíž balíček z UK mě vítal už po třech (!nechápu, nechápu, nechápu) pracovních dnech. Zatím je ve fázi testování-v létě uctívám pravidlo minima líčení. Podělím se ;). Abych k sobě nebyla lakomá, další radost jsem si udělala gelovými nehty. Prvními. Ever. Trochu jsem to asi napoprvé přehnala s délkou. Teď bych vedle sebe potřebovala asistenty, hihi.
Mám z posledních dní v zásobě nějaké fotky, které budu moci po příjezdu přidávat. A kam tentokrát? Itálie. Těšila jsem se celý rok, každý den, a teď najednou..Za tu dobu je jen velmi nepravděpodobné, že bych se odněkud připojovala. Ale kdyby přecejen...
Jdu dobalit příruční zavazadlo.
Žijte si. Vnímejte to okamžité uvolnění, když si připomenete, že jsou tu prázdniny. Doopravdy.
